Patronem myslivců je, jak známo, svatý Hubert, který žil na přelomu 7. a 8. století. Jako šlechtic byl vášnivým lovcem a milovníkem bujaré zábavy. Když se mu při lovu zjevil jelen se zářícím křížem mezi parohy, dal se na duchovní dráhu. Stal se biskupem v Lutychu a po smrti byl svatořečen.

Kult svatého Huberta se u nás rozšířil hlavně zásluhou Františka Antonína hraběte Šporka (Sporcka), který jej přivezl z Francie a nahradil jím do té doby rozšířený kult svatého Eustacha.

František Antonín hrabě Špork založil roku 1695 lovecký Řád svatého Huberta, jehož členy byly významní šlechtici i korunované hlavy. Řád svatého Huberta obnovil svoji činnost po roce 1989 a každoročně pořádá slavnostní akce k poctě patrona myslivců, jako jsou hubertské jízdy, soutěže ve vábení jelenů, výstavy trofejí a také svatohubertské mše. Tyto akce samozřejmě pořádají i jiné spolky a organizace, a to okolo 3. listopadu – svátku svatého Huberta.

Jak již bylo řečeno, velice populární je svatohubertská mše, což je mše svatá k uctění patrona lovců a myslivců svatého Huberta, při níž zpěv a lovecké dechové hudební nástroje provázejí jednotlivé mešní části a při níž kázání je věnováno svatohubertské legendě a jejímu odkazu.

Známe několik hudebních provedení této mše, z nichž nejznámější je Hubertská mše B dur se zpěvy pro 3 lesnice od Petra Vacka a Josefa Selementa. Zkomponována byla v roce 1991 a byla dokonce přednesena ve Vatikánu u papeže při příležitosti darování vánočního stromu.

Další známou mší je Hubertská mše Es dur od stejných autorů, která byla věnována Řádu svatého Huberta a byla poprvé uvedena v roce 1995 na Kuksu. Existuje ještě Hranická hubertská mše se zpěvy pro borlici a 2 lesnice od Petra Vacka a Vladimíra Vyhlídala.

Předobraz těchto skladeb lze spatřovat ve Svatohubertské árii, což byla původně stará lovecká francouzská píseň, kterou Hrabě Špork dal upravit pro lesní roh. Podobnou skladbou je i árie Bon repos, nazvaný podle Šporkova loveckého zámku.