Jednou z nejvýznamnějších osobností, které se zasloužily o rozvoj myslivosti v Čechách, byl František Antonín hrabě Sporck (počeštěně psáno Špork). Jeho otec Jan, původem sedlák z Vestfálska, se jako žoldnéř ve službách Maxmiliána Bavorského zúčastnil bitvy na Bílé hoře na straně Katolické ligy. Poté přešel do vojska císaře Ferdinanda II. a zde si vybudoval v průběhu třicetileté války a bojů proti Turkům zářivou kariéru. Za vojenské zásluhy ho císař Ferdinand III. jmenoval plukovníkem, generálem jízdy, polním podmaršálem a říšským hrabětem. Spolu s povyšováním ve vojenských hodnostech a šlechtických titulech získával i velmi výnosná panství hlavně ve východních Čechách, čímž založil bohatství svého rodu. Byly to především Lysá nad Labem, Heřmanův Městec, Choustníkovo Hradiště s Kuksem atd. Dá se říci, že v případě Jana Sporcka se v praxi naplnila známá pořekadla „z kmána pánem“ a „každý voják nosí v torně maršálskou hůl“.
Mladý František Antonín tak byl finančně zabezpečen, a proto mohl po studiích na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze podniknout tehdy obvyklou tzv. kavalírskou cestu po Evropě. Za své cesty po Itálii, Francii, Španělsku a dalších zemích získal širší rozhled o životě v cizině a inspiraci pro zavádění nových metod hospodaření doma. Po návratu z cest se ujal svých panství a jako jeden z nejbohatších šlechticů v zemi se stal významným mecenášem umění výtvarného, hudebního, divadelního i literárního. Zámek v Lysé nad Labem nechal přestavět na velkolepé barokní sídlo, vybudoval divadlo, rozsáhlou knihovnu a tiskárnu, ve které nechal tisknout i knihy, které nebyly v souladu s oficiálním katolickým učením. Tím se v mnoha případech dostal do sporů s jezuity, které byly řešeny i soudní cestou. Jak asi většina čtenářů ví, nechal v Kuksu vybudovat lázně, špitál včetně špitálního kostela, lékárnu a další stavby. Celý tento komplex je vyzdoben sochami geniálního barokního umělce Matyáše Bernarda Brauna.
Cesta do Francie zanechala v hraběti F. A. Sporckovi hluboký a trvalý dojem i po stránce myslivecké. Pod vlivem tohoto zážitku zavedl u nás parforsní hony, hru na lesní roh, zakládal obory, bažantnice a chovy loveckých psů. Dne 3. listopadu 1695, v den zasvěcený sv. Hubertovi, založil lovecký řád nesoucí jméno tohoto patrona myslivců a sám se stal jeho velmistrem. Tento řád měl jak po stránce etické, tak i estetické a humanitární upravovat vztahy mezi členy, ke zvěři, přírodě a samozřejmě šířit úctu ke Stvořiteli. Vysloužilým a nemohoucím myslivcům pak měla být z řádové pokladny vyplácena podpora. Nejslavnějším a nejvýznamnějším nositelem řádu byl císař Karel VI. Ten přijal řádové insignie dne 3. listopadu 1723 na honu, který se konal jako součást velkolepých oslav císařovy korunovace českým králem. Hrabě Sporck připjal císaři insignii na řetěz Řádu Zlatého rouna, aby tak císaři naznačil své dávné přání tento řád získat. Řád Zlatého rouna sice Sporck od císaře neobdržel, ale prestiž Řádu sv. Huberta tímto vstupem císaře nesmírně vzrostla, jeho členy se stali příslušníci nejvyšší šlechty včetně několika korunovaných hlav. Na oslavu této významné události nechal hrabě Sporck razit pamětní medaile a na místě, kde došlo k dekorování císaře, nechal zbudovat pískovcový památník se sochou císaře a svatohubertským výjevem od Matyáše Bernarda Brauna. Památník byl odhalen 3. listopadu 1725 a zachoval se dodnes.
Řád sv. Huberta obnovil svou činnost po roce 1989 a každoročně se pod jeho patronací konají svatohubertské mše, slavnosti, svatohubertské jízdy na koních i s kočáry a různé kulturní akce a soutěže, např. ve hře na lesní rohy nebo vábení jelenů. Tak se historické kulturní dědictví hraběte Sporcka promítá do současného dění v naší české myslivosti.
