Podle mysliveckého slovníku naučného je myslivecká latina slovní nebo výtvarné zobrazení lovu, lovce či zvěře, které více či méně neodpovídá skutečnosti, ale na první pohled může působit věrohodně. Jejím účelem je potěšit, pobavit, rozesmát a má být podávána tak, aby i laik nakonec poznal, že se jedná pouze o „latinu“. Nesmí obsahovat nemožné, a proto známé příhody barona Prášila nejsou latinou, ale spíše fantazií.

Neexistuje jen myslivecká latina, ale také latina rybářská či houbařská. Tak, jako se rybáři chlubí, že ulovili „tááákhle“ velkou rybu, točí se i myslivecká latina kolem kapitálních úlovků, střeleckého umění či neuvěřitelných vlastností loveckých psů.

Myslivecká latina je proto především obsahem mysliveckého humoru, mysliveckých vtipů. Například: Parta myslivců se dohaduje, kdo řekne největší lež. Jeden lovec tvrdí, že jednou ranou střelil deset kachen. „Jak jsem to dokázal? Při výstřelu jsem zakroužil hlavní pušky, broky měly větší rozptyl, a proto zasáhly tolik kachen“. „To může být pravda“, zhodnotí ostatní. Druhý se chlubí, že jednou kulí skolil pět divočáků: „Počkal jsem, až byli pěkně v zákrytu, a pak stačilo jen stisknout spoušť“. „To také může být pravda“, praví další myslivci. Třetí pak dává k lepšímu: „Po úspěšném lovu jsem si řekl, že bych to mohl oslavit. Vyndám láhev z brašny, otevřu ji, přivoním, a pak jsem si to rozmyslel a vrátil ji zpět do brašny“. A ostatní mají jasno: „To je největší lež, jakou jsme slyšeli“.

Nebo: Myslivci přijde pod posed krásný jelen šestnácterák. Myslivec však nevystřelí a jelen mizí v lese. „Proč jsi nestřílel?“, diví se kolega myslivec, když tuto historku slyší. „Ále, i kdybych se trefil, stejně by mi to nikdo nevěřil“. A jeden stručný nakonec: „Pepo, dneska ti volala ta kachna, co jsi ji byl minulou neděli lovit“.

Myslivecká latina je stará jako lov sám a zůstala součástí mysliveckých zvyků dodnes. Velkou měrou k ní jedinečným způsobem přispěl Josef Lada, jehož veselé, roztomilé obrázky si zamilovali mnozí myslivci, i když si z nich mnohdy s oblibou „střílí“.

                                                                                          Ing.Jindřich Trpák