Podle mysliveckého slovníku naučného je myslivecká latina slovní nebo výtvarné zobrazení lovu, lovce či zvěře, které více či méně neodpovídá skutečnosti, ale na první pohled může působit věrohodně. Jejím účelem je potěšit, pobavit, rozesmát a má být podávána tak, aby i laik nakonec poznal, že se jedná pouze o „latinu“. Nesmí obsahovat nemožné, a proto známé příhody barona Prášila nejsou latinou, ale spíše fantazií.

Neexistuje jen myslivecká latina, ale také latina rybářská či houbařská. Tak, jako se rybáři chlubí, že ulovili „tááákhle“ velkou rybu, točí se i myslivecká latina kolem kapitálních úlovků, střeleckého umění či neuvěřitelných vlastností loveckých psů.

Myslivecká latina je proto především obsahem mysliveckého humoru, mysliveckých vtipů. Například: Parta myslivců se dohaduje, kdo řekne největší lež. Jeden lovec tvrdí, že jednou ranou střelil deset kachen. „Jak jsem to dokázal? Při výstřelu jsem zakroužil hlavní pušky, broky měly větší rozptyl, a proto zasáhly tolik kachen“. „To může být pravda“, zhodnotí ostatní. Druhý se chlubí, že jednou kulí skolil pět divočáků: „Počkal jsem, až byli pěkně v zákrytu, a pak stačilo jen stisknout spoušť“. „To také může být pravda“, praví další myslivci. Třetí pak dává k lepšímu: „Po úspěšném lovu jsem si řekl, že bych to mohl oslavit. Vyndám láhev z brašny, otevřu ji, přivoním, a pak jsem si to rozmyslel a vrátil ji zpět do brašny“. A ostatní mají jasno: „To je největší lež, jakou jsme slyšeli“.

Nebo: Myslivci přijde pod posed krásný jelen šestnácterák. Myslivec však nevystřelí a jelen mizí v lese. „Proč jsi nestřílel?“, diví se kolega myslivec, když tuto historku slyší. „Ále, i kdybych se trefil, stejně by mi to nikdo nevěřil“. A jeden stručný nakonec: „Pepo, dneska ti volala ta kachna, co jsi ji byl minulou neděli lovit“.

Myslivecká latina je stará jako lov sám a zůstala součástí mysliveckých zvyků dodnes. Velkou měrou k ní jedinečným způsobem přispěl Josef Lada, jehož veselé, roztomilé obrázky si zamilovali mnozí myslivci, i když si z nich mnohdy s oblibou „střílí“.

                                                                                          Ing.Jindřich Trpák

Jak již z názvu spolku vyplývá, jednalo se původně o dvě honitby, na kterých byl výkon práva myslivosti provozován odděleně až do roku 1978, kdy došlo k jejich sloučení.

V předválečném období vykonával myslivost vlastník pozemku, který většinou zaměstnával lovecký personál. Tak tomu bylo i v Klecanech, kdy nadlesní pan Dřevíkovský zajišťoval mysliveckou činnost na pozemcích pana Beniese. Po druhé světové válce bylo, na základě zákona o myslivosti z roku 1947, právo myslivosti vázáno i nadále na vlastnictví honebního pozemku, ale kromě vlastních vznikaly i společenstevní honitby vytvořené ze souvislých pozemků různých vlastníků v rámci katastrálního území obce. Zákon stanovil minimální výměru honitby na 200 hektarů u vlastních a 150 hektarů u společenstevních. Představitelem společenstevní honitby byl honební výbor, který mohl provozovat myslivost ve vlastní režii nebo honitbu pronajmout.

Tak tomu bylo i v případě honitby Zdiby, kdy po Závodním mysliveckém klubu Tatra – Smíchov získala v roce 1953 honitbu do nájmu Lidová myslivecká společnost Zdiby při JZD Zdiby. Celková výměra honitby činila 730 hektarů a počet členů společnosti byl 11. Předsedou byl Jaroslav Brzobohatý a mysliveckým hospodářem František Trpák. V průběhu let došlo několikrát k úpravě hranic honitby. V roce 1962 byla přičleněna část honitby Chabry o výměře 69 hektarů a zároveň přijato 5 členů z MS Chabry a v roce 1973 pak bylo přičleněno 251 hektarů ze zaniklé honitby Státního statku hlavního města Prahy v Bohnicích a přijato 5 členů z MS ČKD – Troja, který honitbu do té doby provozoval. Po všech těchto úpravách, které v honitbě nastaly, obhospodařovalo Myslivecké sdružení Zdiby 1 050 hektarů a mělo 24 členů.

Slučování se nevyhnulo ani MS Klecany, kdy v roce 1958 došlo ke sloučení s řežskou honitbou. Sdružení pak obhospodařovalo 628 hektarů honební plochy a mělo 24 členů. Předsedou byl Václav Macal a mysliveckým hospodářem Josef Šubrt.

K největšímu zásahu do mysliveckého hospodaření došlo v roce 1978, kdy byly sloučeny honitby Zdiby, Klecany a část honitby Vodochody. Vznikla tak honitba o výměře 2 021 hektarů, na které vykonávalo myslivost nové Myslivecké sdružení Zdiby - Klecany s 50 členy. Předsedou se stal Václav Macal a mysliveckým hospodářem František Trpák. V takto vytvořené velké honitbě byly stanoveny normované kmenové stavy lovné zvěře takto:

Pro srovnání, jarní sčítané stavy v roce 1978 činily: zajíc 546 kusů, bažant 601 kusů, koroptev 777 kusů a srnčí 36 kusů. Dá se říci, že i po započítání koeficientu přírůstku u jednotlivých druhů zvěře se začínal projevovat úbytek u zajíce a hlavně u koroptve, který se v následujících letech ještě dále prohloubil. Přesto se jednalo o docela dobře zazvěřenou honitbu. Porovnáme-li tento stav se současností, zjišťujeme, že skladba zvěře se změnila. Koroptev z naší honitby takřka vymizela a kvůli nízkým stavům se již několik let nepořádají hony na drobnou zvěř. U zajíce a bažanta se soustřeďujeme alespoň na zachování této zvěře v honitbě, a to formou hájení, přikrmování a tlumení škodné, u bažanta též vypouštění dospělé zvěře z umělých chovů. I přes vzrůstající negativní vlivy na životní prostředí se zatím neprojevuje úbytek u srnčí zvěře, naopak u zvěře černé došlo k prudkému nárůstu stavů. Důsledkem jsou škody na drobné zvěři, zemědělských plodinách i nehonebních pozemcích.

S ohledem na nový občanský zákoník došlo v roce 2015 k transformaci Mysliveckého sdružení na Myslivecký spolek Zdiby – Klecany, který v současnosti vykonává právo myslivosti v pronajaté honitbě o celkové výměře 1 713 hektarů (stav k roku 2000). Spolek měl k datu konání výroční schůze 25. 2. 2016 celkem 26 členů, 7 členný výbor a 3 člennou kontrolní komisi. Předsedou je JUDr. Václav Holý a mysliveckým hospodářem Antonín Matějka.

Dá se říci, že historie MS Zdiby – Klecany odráží v průběhu let události celé české myslivosti. Jak již bylo uvedeno, spolek si prošel obdobím slučování, kdy zásahem státních orgánů se vytvářely nové stále větší honitby z důvodu ubývání honební plochy, vlivem sídlištní zástavby či budování dálnic a též kvůli stále větším lánům scelených polí, kdy na velké ploše byla pěstována monokultura rostlin s dopadem na stavy lovné zvěře. Za zmínku stojí též fakt, že po roce 1989 došlo v některých případech k opětovnému rozdělení honiteb z důvodu změny majetkových poměrů u zemědělské půdy. Pozitivním jevem je, že po období, kdy rozhodující slovo v mysliveckém hospodaření měl uživatel zemědělské půdy, což byla většinou JZD a státní statky, se situace vrátila k přirozenému stavu, kdy toto slovo má vlastník pozemku.

Bez ohledu na politickou situaci byli myslivci v Klecanech, Zdibech i okolí vždy hospodáři se zvěří a ochránci přírody. Aktivně pomáhali v obcích, zemědělských a lesních organizacích při brigádách, pořádali kulturní akce, jako jsou plesy, výstavy, publikovali články v časopisech, přispívali k výchově mládeže v kroužcích mladých přátel myslivosti a ochrany přírody či v poslední době populárních “Procházkách s myslivcem“. V těchto činnostech chceme i nadále pokračovat.