Každý již zřejmě někdy slyšel, že se o myslivcích mluví též jako o nimrodech. Málokdo však asi ví, jak toto označení vzniklo. Má původ od Nimroda, o kterém je zmínka již v Bibli. V první knize Mojžíšově (Genesis) se praví, že Nimrod byl synem Chuse (Kúše), vnukem Cháma a jeho pradědem byl známý stavitel archy Noe. Je charakterizován jako „mocný muž na Zemi a silný lovec před Hospodinem“. Bible mu připisuje, že vládl v Babylonu, Uruku, Akkadu, Kalchu a Ninive. Tato všechna města byla centry starověkých říší na území Mezopotámie, což bylo úrodné území mezi řekami Tigridem a Eufratem. Je to oblast, kde již od poloviny 4. tisíciletí před naším letopočtem vznikly říše Sumerů, Babyloňanů a Asyřanů jako první velké státy světa. Pěstovalo se zde ve velkém obilí, což byl předpoklad vzniku a trvání státních útvarů. Byla tím zajištěna výživa obyvatelstva a zároveň jeho ochrana před nájezdníky. Příroda zde byla bohatá na rákosiny, bažiny, stepi i křovinaté lesy. V nich žili jelen, daněk, divoké prase, buvol, divoký osel, zajíc, antilopa a dokonce i slon a pštros. Kromě toho mnoho stepního i vodního ptactva. Není divu, že sem byl umístěn biblický ráj.

Tam, kde byla zvěř, tam byli i lovci. Archeologické památky nám ukazují mnoho loveckých výjevů, hlavně lovy na velké šelmy, jako jsou lvi. I když byla většinou lovena drobná a spárkatá zvěř, jako složka lidské potravy, zobrazení panovníka na lovu velké zvěře zvyšovalo jeho důstojnost, stejně tak jako jeho vyobrazení ve válečných scénách. Je jasné, že lov byl již tenkrát zálibou mocných a vlivných osob. Abychom jim však nekřivdili, tito panovníci zakládali ve svých palácích botanické a zoologické zahrady i první obory. Lovilo se do sítí i různými zbraněmi, především luky se šípy a oštěpy.

Jedním z těchto vládců byl také Nimrod, jehož lovecká vášeň byla silnější a známější než u jiných, a tak se dostal až do biblických textů. Na druhou stranu v některých mimobiblických hebrejských, křesťanských a arabských pramenech se uvádí, že Nimrod zahájil stavbu Babylonské věže, protivil se Bohu, stal se symbolem zla a jeho jméno synonymem rebela, tyrana a despoty. Měl zahynout při povstání čtyř králů, když byl poražen Abrahámem, který naopak představoval symbol dobra. Historici, orientalisti, asyrologové a další badatelé se velmi snažili nalézt vztah mezi Nimrodem a historickými postavami Mezopotámie. Ztotožňovali Nimroda s různými králi, zmiňovanými v písemných památkách na klínopisných hliněných destičkách. Bohužel zatím bez nezvratného důkazu.

Nimrodovo jméno se také objevuje v názvu pahorku, jemuž Arabové dali označení Nimrud. Tady v roce 1845 vykopal britský archeolog Layard starověké město Kalchu s palácem asyrského krále Aššurnasirpala II. Tento král, stejně jako jeho předchůdci i následovníci, žil v duchu Nimrodově. V paláci byly nalezeny reliéfy s loveckými výjevy i naturalistickými obrazy zvířat, které vypovídaly o způsobu lovu asyrských knížat a staly se významnými exponáty světových muzeí.