Dne 28. června to bylo právě 100 let, co došlo v bosenském Sarajevu k atentátu na arcivévodu Františka Ferdinanda d´Este a jeho manželku Žofii z Hohenbergu (rozenou Chotkovou), při kterém oba zahynuli. Tato událost i následné vypuknutí I. světové války ovlivnily dramatickým způsobem život lidí na celé planetě.

I když byl následník císařského trůnu zavražděn z národnostních pohnutek, ironií osudu byl takto zabit muž, který měl ze všech členů vládnoucího habsbursko-lotrinského rodu nejblíže k chápání národnostních požadavků ostatních národů monarchie. Byl odpůrcem rakousko-uherského dualismu a plánoval nový státní útvar ve formě federace spojených států Velkého Rakouska, což představovalo 15 poloautonomních států na etnickém základě. Zda by v případě nástupu na trůn prosadil zmíněný multinárodnostní útvar, se dnes můžeme jen domýšlet. Dalším paradoxem je, že jeho smrt byla záminkou k rozpoutání války, kterou si však on sám nepřál. Jako generální inspektor veškeré branné moci si uvědomoval nepřipravenost rakousko-uherské armády i závislost Rakouska-Uherska na Německé říši císaře Viléma II. v případě války.

Arcivévoda František Ferdinand d’Este vlastnil v Čechách několik sídel, jako rodinné sídlo si však zvolil zámek Konopiště, který koupil v roce 1887 od rodu Lobkowiczů. Při prohlídce zámku je možno spatřit dobově zařízené obytné místnosti, dále pak společenské prostory se sbírkami vzácných obrazů, soch, zbraní a knih, které, jako dědictví po rodu d´Este, je soustředěno právě zde. Další zajímavostí jsou umělecké předměty se zobrazením svatého Jiří.

Mezi sbírkami jsou nepřehlédnutelné zvířecí trofeje pocházející ze zvěře, kterou arcivévoda ulovil na svých loveckých výpravách. Jsou jich tisíce, z různých kontinentů a svědčí o jeho až nezřízené lovecké vášni. I když se většina členů panovnických a šlechtických rodů zabývala lovem, v případě arcivévody Františka Ferdinanda lze hovořit o lovecké vášni přímo patologické. Podle dochovaných střeleckých záznamů skolil za svého života 272 511 kusů divokých zvířat. Tento počet kusů ulovené zvěře svědčí o tom, že s myslivostí to nemělo mnoho společného. V této souvislosti se František Ferdinand d’Este jeví jako rozporuplná osobnost jednostranně zaměřená pouze na lov a jako takovou ji bereme coby součást historie myslivosti v českých zemích. Na druhou stranu lze najít příklady, kdy na panstvích některých šlechtických rodů (Schwarzenbergové, Černínové, Thun-Hohensteinové a další) bylo se zvěří hospodařeno se snahou o udržení dostatečně početné populace původních druhů, zavádění druhů nových, nepůvodních a zachování vzácných druhů oborním chovem (např. bílý jelen). V těchto činnostech je možno nalézt zásady moderní myslivosti tak, jak je známe dnes.

                                                                                       Ing.Jindřich Trpák