Psík mývalovitý (Nyctereutes procyonoides) má již, podle odborné literatury, třetí jméno. Pokud žil jen jako cizokrajné zvíře v zoologických zahradách, nazýval se kuní pes. Pak dostal název mývalovec kuní, což bylo velice zmatené, neboť není příbuzný ani s mývaly ani s kunami. Přesto se tento název na dlouhou dobu vžil. Nakonec se prosadil název psík mývalovitý, ve kterém je alespoň uvedena jeho příslušnost k šelmám psovitým. Podobný je však spíše jezevci, jak velikostí, tak stavbou těla. Černobílou maskou v obličeji, která na lících přechází ve výrazné licousy, připomíná spíše medvídka mývala.

 

 

 

 

Psík pochází z Dálného východu. Původní vlastí je Japonsko, Korea, Čína a východní Sibiř. V průběhu 20. století byl pro svou cennou kožešinu opakovaně záměrně vysazován nejprve na Kavkaze a pak na území evropské části Ruska, odkud se nekontrolovaně šířil do západní Evropy. V roce 1959 se objevil na Slovensku, v roce 1963 na Moravě, později se zatoulal na Šumavu a jiná místa v Čechách. Přibližně ve stejné době byl již na celém území Polska. V současnosti se vyskytuje již téměř v celé Evropě.

 

  

 

Psík je všežravec. Živí se jak rostlinnou potravou, což jsou různé bobule či kořínky, tak živočišnou potravou, která zahrnuje drobné savce a ptáky, žáby a vejce. Vyhledává vlhká stanoviště v blízkosti vody ve smíšených či listnatých porostech.

 

 

 

Psík si vyhrabává brloh nebo osídluje opuštěné nory jiných zvířat. Na lov vychází v noci. Páření (kaňkování) probíhá hlavně v březnu, po 9 týdnech březosti samice vrhá 5 až 12 mláďat, která kojí skoro 2 měsíce. Psíci si na podzim vytvářejí velké zásoby podkožního tuku, podobně jako jezevci či medvědi, takže před zimou váží 8 až 10 kg. V létě pak asi polovinu. Tělo má dlouhé 65 až 80 cm, oháňku asi 20 cm, v kohoutku měří 20 cm. Zimu přečkávají v noře nepravým zimním spánkem, který často přerušují hlavně při oteplení. U psovitých šelem je to výjimečný jev.

 

 

 

Psík mývalovitý má jen málo přirozených nepřátel, mezi něž patří vlk, rys, orel či výr. Protože s oblibou loví mláďata savců i ptáků a tím ohrožuje stavy drobné zvěře, je považován za zvíře škodící myslivosti. Je též uváděn jako invazní (invazivní) živočišný druh, ale o tom zase až někdy příště.

 

 

 

 

 

                                                                                          Ing.Jindřich Trpák